Muž za pultem...
Vzpomeňme, kolik z nás jsme si jako malí zkoušeli hrát na prodavače?
Kdo si alespoň jednou postavil malý krámek s pultíkem a na něj vyskládal poklady různě poschovávané před rodiči v nejtajnějších skrýších v pokojíčku a těšil se, až přijde kamarád, a budete moci říkat: „Co si přejete koupit, pane?
Máme tu na výběr od všeho trochu.“ Hezká hra, která v našich vzpomínkách přetrvává mnoho let…
Pro naše klienty z Centra denních služeb si toto vyzkoušet není hra. Je to možnost, jak zjistit, co doopravdy znamená postavit se za pult, a zkusit si, jaké to je, mít alespoň na chvíli zaměstnání. V dubnu se proto dva naši klienti zúčastnili jarních trhů ve Vrchlabí, kde mělo středisko Světlo stánek s výrobky, na kterých se podíleli právě klienti z Centra denních služeb. Postavili se za onen pult, aby mohli prodávat věci, které sami vytvořili, a zároveň mohli být v kontaktu s dalšími lidmi…
„Na trzích jsem byl proto, abych si to zkusil a abych se něco nového naučil. Tam jsem se učil prodávat. Byly tam se mnou dvě pracovnice z Centra denních služeb a ty mi trochu radily, co mám dělat. Jinak tam moc lidí už nebylo. Mělo to pro mě smysl, že jsem si vyzkoušel, co jsem ještě nikdy nedělal. Měl jsem z toho trochu trému, ale zvládl jsem to. Možná, že bych zase příště mohl jít a zkusit si to ještě jednou, abych to dostal, jak se říká „do krve“.
Jsme rádi, že můžeme klientům pomáhat zažívat situace, které se na první pohled zdají být samozřejmé, ale ve skutečnosti jsou pro naše klienty tak jedinečné, že bychom je mohli spočítat na prstech jedné ruky…pojďme se společně vydat na tu krásnou cestu poznávání neznámého a přetvořme tyto ojedinělé situace v něco pravidelného, pojďme si tyto situace dostat „do krve“…pojďme se potkat na příštích akcích!
Pavel Kopečný a pracovníci Centra denních služeb, středisko Světlo ve Vrchlabí